Do svých projektů vkládáte zkušenosti se sportem. Jak se to projevilo v projektu VIVA? 

Projekt je dílem celého ateliéru ATIP a na jeho výslednou po­ dobu má vliv spousta faktorů. Já sám jsem ale během své sportovní kariéry i jako architekt navštívil desítky hotelů, domů a ubytovacích zařízení po celém světě. Mám díky tomu přes­nou představu, co člověk s aktivním způsobem života potřebuje. Všechny tyto znalosti jsem při projektování VI­VA využil. Parkovací stání má dosta­tečnou výšku, kam se v pohodě vejde i velké auto s „rakví“ na střeše. Spo­lečné části bytů jsou prostorné, aby se v nich bez problémů mohly pohybo­vat rodiny, když přijdou z lyží. Myslel jsem na to, aby bylo kam dát kola, ulo­žit lyže, sáňky. Na to všechno jsem dá­val pozor a jsem rád, že to na výsledné podobě domů je vidět. 

​

Lokalita je jednou z hlavních přednos­tí celého projektu. Je na vyvýšeném místě oproti okolní zástavbě, takže je zde klid a nádherný, ničím neruše­ný výhled do krajiny. Zároveň ale stojí v blízkosti vrchlabského sportovního areálu Vejsplachy. V zimě budou mít majitelé kousek k upravovaným bě­žeckým tratím. V létě zase k akvaparku, který město právě začíná budovat. Jsou tu tenisové kurty, fotbalový sta­dion, přírodní koupaliště, restaura­ce, kavárny. V těsné blízkosti domu najdou noví majitelé vyžití doslova po celý rok. 

S jakou myšlenkou jste šel do projektu VIVA? 

Primární myšlenkou bylo propoje­ní s okolní krajinou. Domy mají velké prosklené plochy, velké lodžie, snaží­me se, aby se krkonošská příroda stala součástí samotného bytu. Používáme špičkové materiály i technologie, kte­ré zabezpečují vysokou energetickou úspornost, a celý projekt navíc využívá prvky chytrých domů. Vytápění, osvět­lení, klimatizaci nebo zabezpečení lze ovládat přes mobilní telefon. Namísto abyste topili celý den, si tedy můžete pohodlně zatopit až cestou z prá­ce a přijet do vyhřátého domu. Snažili jsme se zkrátka, aby domy byly moder­ní nejenom dnes, ale i za deset let.

Kdo by měl do Vrchlabí podle vás nejlépe zapadnout? 

Vzhledem k celému konceptu, nasta­vení financí a umístění si tady předsta­vuji mladší úspěšné rodiny. Pravděpodobně s malými dětmi, které by rodiče rádi viděli vyrůstat v čisté přírodě. Stej­ně tak tu ale může nalézt domov kaž­dý, kdo rád žije aktivním stylem. 

To zní, jako by ve VIVA mohla vyrůst další generace úspěšných lyžařů. 

To by bylo samozřejmě ideální (směje se). Já bych byl nejradši, kdyby si no­ví obyvatelé našich domů vzali Vrch­labí a Krkonoše za své. Nejezdili sem jen na víkendy, ale žili zde celý rok. Co mám zkušenosti s dopravou, tak se sem z Prahy dostanu za hodinu a něco. Tedy zhruba jako bych pracoval v Pra­ze v Hostivaři a dojížděl domů na Čer­ný Most. Dává mi větší smysl raději dojíždět do krásné přírody. Na Krko­noších je úžasné, že si stále zachová­vají divokou krásu a ráz původní kraji­ny. To místo je pro život jako stvořené. 

Váš životopis osciluje mezi dvěma profesemi – vrcholový lyžař a architekt. Jak se tyto aktivity propojují? 

Já jsem je podědil po rodičích. Oba moji rodiče lyžovali a táta stále jako architekt pracuje. K obojímu mě te­dy vedli odmalička a dodnes se ty dvě profese ve mně střídají. Do pětadva­ceti let převládal lyžař a potom se za­čal prosazovat architekt. 

Propojily se někdy?

Propojují se vlastně neustále, proto­že mě to vždycky táhlo ke sportovním stavbám nebo domům pro sportovně založené lidi. Největší sportovní stav­bou našeho ateliéru je O2 arena. Náš ateliér také projektoval lyžařské spor­tovní areály, haly, domy v alpských střediscích, lanové dráhy ve Špindlerově Mlýně, teď právě pracujeme na propojení areálů Medvědín a Svatý Petr. Všude se snažím těžit z praktic­kých zkušeností se sportem. Z osobní zkušenosti vím, co sportovec potře­buje a vyžaduje. 

Hodí se hory i pro člověka, který se v nich nenarodil? 

Hory se hodí k určitému způsobu ži­vota. Pokud je to člověk, co má rád pohyb, je aktivní, užívá si pobyt v pří­rodě, tak sem určitě zapadne. V tom­hle ohledu je zajímavé, jak se hory, a konkrétně Krkonoše, mění. Vždycky byly považovány za místo, kam se jez­dí v zimě na lyže. V současnosti se ale horské areály přizpůsobují celoroč­nímu využití. Ještě před pár lety sem na kola jezdili jen zdatní cyklokrosa­ři. Dnes už zde najdete upravené tra­sy pro každého, kdo na kole rád jezdí, a díky elektrokolům se může horské cyklistice věnovat doslova kdokoliv. Myslím si, že v tomto ohledu budeme hory ještě v budoucnu objevovat, pro­tože na rozdíl od rozpálených měst je tu i v létě příjemně a sport si tu může každý opravdu užít.

​

​